O obci

Osídlení českých a moravských zemí kolonisty

Hřebečsko, německy Schönhengstgau, Schönhengster land, je název zaniklého jazykového ostrova rozkládajícího se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy. Po vpádu Tatarů roku 1241 byly Morava a část severovýchodních Čech (Kladsko a přilehlá území) velmi zpustošeny a vypleněny. Obnova země byla spojena s novým jevem, zvaným ,,emfyteutickou kolonizací“, která dosáhla i do do té doby pustých podhorských oblastí. Nové osídlování, součást širšího proudu středověké kolonizace na českém území se dála hlavně přičiněním krále Přemysla Otakara II., v moravské části také zásluhou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku a v některých případech i šlechty. Většina nových kolonistů byla z jazykového/etnického hlediska Němci. Rolníci a řemeslníci byli povoláni do země především z Horních Frank, Porýní a Horní Falce, také ze Slezska. Pro každé nově založené sídliště určil zeměpán vhodného a zkušeného „lokátora“, který byl odpovědný za osídlení a další rozvoj obce. Jako odměnu za obtížný úřad obdržel jistá práva, např. fojtství a dědičný úřad rychtáře. K tomu se řadilo právo provozovat hostinec, zřídit mlýn a udržovat řemeslníky (pekaře, kováře). Němečtí osadníci zakládali charakteristické řadové (tzv. lesní záhumencové) vsi. Každý selský čtyřboký dvůr stál o samotě, oddělený od sousedních usedlostí; za každým statkem se táhl pruh polí, luk a lesů. Kolonizační aktivity naverbovaných osadníků byly směřovány do jednotně plánovaných vesnic a velkoryse plánovaných měst spravovaných německým právem (magdeburské městské právo). Kolonistům se dostalo za tyto mimořádné útrapy a strádání v době výstavby výhodného sociálního postavení (např. osvobození od daní a poplatků po prvních 12 až 20 let).

Jak byly zastoupeny jednotlivé národnosti ve svitavském okrese v roce 1910:

  • německé obyvatelstvo – 27.339
  • české obyvatelstvo – 767
  • ostatní obyvatelstvo – 91

Muzlov okres Svitavy- Musslau, Muslova, Mußlau bei Zwitau

Obec Muzlov měla od v letech 1945-1950 svoji samosprávu – MNV Muzlov. Výnosem Okresního národního výboru ve Svitavách z 8. února 1950 byla sloučena se sousední obcí Českou Dlouhou v jednu obec pod názvem Dlouhá, od roku 1960 byla tato nová obec součástí Březové nad Svitavou, s níž poté v letech 1976–1990 náležela k obci Brněnec.

Osídlení tohoto místa sahá do roku 1295, v této době se jednalo o malou osadu Slovanů, dosídlenců z oblasti Hané. První dochovaná zmínka o obci Muzlov pochází z roku 1502. Z dějin se dovídáme o špatné situaci v obci Muzlov a to hlavně v období válečném. Roku 1618- 1648, za třicetileté války, kdy obcí Muzlov netáhla nepřátelská vojska, ale vojska Císařská, která nedodržela kázeň. Vojsko kradlo, loupilo a dopouštělo se násilností na civilním obyvatelstvu. Opakované tažení Císařských vojsk v roce 1625 zapříčinilo úplné vylidnění a zkázu obce Muzlov. Následkem této války vznikla velká bída. V Březové bylo mnoho domů prázdných, protože majitelé zemřeli následkem hladu a bídy, z další části prostě jen utekli, aby si zachránili holý život. Dědicové tak nemohli pozůstalost převzít. Další ránou pro obec Muzlov byla bitva tří Císařů u Slavkova roku 1805, kdy po svitavské silnici i bočních cestách procházely oddíly Rusů. První světová válka postihla obec stejnou měrou, jako všude jinde. Muzlov je dnes zaniklá obec německých kolonistů patřící k svitavskému (hřebečskému) jazykovému ostrovu. Obec se rozkládala západně od Moravské Dlouhé na moravské straně historické česko – moravské zemské hranice. Hranici Čech a Moravy tvořilo původní řečiště Svitavy. Dosud existující katastrální území Muzlov, od roku 1949 částečně zasahující i do Čech, o rozloze 294,4 hektarů, je nyní součástí katastru města Březová nad Svitavou. V pramenech se uvádí, že v roce 1921 zde žilo ve 34 domech 196 obyvatel, z toho 4 Češi. Po nuceném vysídlení původních německých i rakouských obyvatel byla vesnice Muzlov vyprázdněna, až na hrstku výjimek, a v letech 1952-53″ bylo jádro obece Muzlov z většiny zbourána. Důvodem demolice bylo rozšíření ochranného pásma brněnského vodovodu. Demolice byla provedena i přes odpor předsedy Místního národního výboru (MNV), pana Prudila, který obec chránil před demolicí do poslední chvíle. Z celé původní obce Muzlov zbyly po roce 1953 následující budovy: Kaple sv. Františka Xaverského, místně nazýváno jen kaple svatého Františka, česká a německá škola, rodný dům Prudilových, stodola nad českou školou, objekt kovárny naproti české škole, hostinec Sukýnka, vila nad stavidly v majetku vodáren města Brna, původní správní budova vodáren, německá škola, dům Dufkových, dům Strangfeldových. V katastrální části Dlouhé to potom byl Angrův mlýn ve kterém žily čtyři rodiny, domek Olbertových, vila Olivových, strážní domek (nad stavidly v Muzlově), textilní továrna fa. Freund – Průmstav, Petrmühle, později nazývaná firmou Beamt, Weiglův mlýn zvaný Röttmühle, nová správní budova, ve které žily dvě rodiny, rodinný dům Weissových- Peškových a posledním stavením byl domek Dolečkových . Po roce 1954 měla obec až do svého zániku 20 budov, cirka padesát stálých obyvatel, žijících v šestnácti rodinách a to jak českého obyvatelstva, tak i německého obyvatelstva.

Z důvodu stavby II. brněnského vodovodu a nového rozšiřování hygienického pásma k ochraně pramenišť padly i zbytky obce Muzlov, společně i v koncové části katastru Česká Dlouhá. Stalo se tak v letech 1976-1979. Posledními vysídlenými obyvateli z obce Muzlov- Česká Dlouhá byla původní rodina starousedlíků paní Marty Weissové-Peškové. Stalo se tak na jaře, roku 1979. Výstavba II. brněnského vodovodu byla slavnostně zahájena v červenci 1971 položením základního kamene. Práce na stavbě začala v dubnu 1972 a 2. července 1975 byl nový přivaděč zprovozněn. Do plného provozu byl spuštěn v červnu 1976. Od roku 1979 z celé obce Muzlov zbyly tyto stavby: Kaple sv. Františka, vila lesníka Šplíchala- (Wassermanova vila), stará správní budova vodáren v oblasti Quellhütte a nová správní budova vodáren v katastru Česká Dlouhá. Tyto stavby zde stojí udržované dodnes.