O obci
Nejstarší osídlení
Díky vykopávkám a archeologickým průzkumům víme, že se nejstarší osídlení tohoto kraje dostává až do dávného období paleolitu, tedy starší doby kamenné. Toto období končí zhruba 11 000 let před naším letopočtem.
Dalším obdobím, ze kterého pocházejí nálezy, je období mezolitu, tedy střední doby kamenné, končící zhruba 8 000 let před naším letopočtem.
Podle historiků byla v pravěku oblast osídlena Kelty. Někdy mezi 9. – 6. rokem př. n. l. se přes území Čech a Moravy přehnal nápor Germánů – Markomanů. Z Pomohani, do Čech je přivedl velmož Marobud. Keltská oppida byla zničena, pod Marobudovu svrchovanost se dostali i germánští Kvádové (na Moravě). Jeho vojsko čítalo na 70 tisíc pěších vojáků a 4 tisíce jezdců. Germánské kmeny patřily k seskupení Svébů. Marobud se snažil spojit germánské kmeny kolem Čech ve velkou říši; jiní náčelníci s ním nesouhlasili a nakonec byl po útěku k Římanům (kolem roku 19) internován v Ravenně. Římané využívali rozbrojů mezi germánskými náčelníky a získávali je jako spojence. Koncem 1. století n.l. zesílili Římané Středodunajské hranice. Germánům v našich krajích vládli králové a knížata dosazovaná v podstatě Římem. V polovině 4. století se dali do pohybu od Kaspického moře Hunové a zahájili velké stěhování národů (následovali Avaři, Maďaři atd.). Uprostřed nastalých zmatků (někdy v polovině 5. století) odešli Markomani do Bavor. Přibližně v témže období se z Moravy vytratili Kvádové (patrně se připojili k dlouhému exodu germánských Vandalů). V závěru tohoto neklidného období (asi po roce 530) se objevili od východu noví kolonisté našich zemí – ,,Slované„.
Středověké osídlení
Slovanské osídlení tohoto kraje sahá do 8. až 9. stol našeho letopočtu. Jedno takové Slovanské sídliště se rozkládá na ploše o rozloze 20 hektarů ve tvaru trojúhelníku za obcí Křenov, západně nad osadou Mařín.
13. stol. Hřebečsko, německy Schönhengstgau, Schönhengster land, je název dnes zaniklého jazykového ostrova rozkládajícího se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy. Po vpádu Tatarů roku 1241 byla Morava a část severovýchodních Čech (Kladsko a přilehlá území) velmi zpustošeny a vypleněny. Obnova země byla spojena s novým jevem, zvaným ,,emfyteutickou kolonizací“, která dosáhla i do do té doby pustých podhorských oblastí. Nové osídlování, součást širšího proudu středověké kolonizace na Českém území se udála hlavně přičiněním krále Přemysla Otakara II.( vládl od roku 1253 – 1261) , v Moravské části také zásluhou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1245 – 1281) a v některých případech i šlechty. V první vlně osídlení přicházeli rolníci a řemeslníci do země především z Horních Frank, Porýní a Horní Falce, pohraničí Belgie, ale také z Polska i různých koutů Českého království. Osídlení proběhlo ve čtyřech hlavních vlnách v průběhu několika staletí. V novějších dobách přišlo do kraje obyvatelstvo i z Rakouska i jiných částí Českého i Sudetského území. Pro každé nově založené sídliště určil zeměpán vhodného a zkušeného „lokátora“, který byl odpovědný za osídlení a další rozvoj obce. Jako odměnu za obtížný úřad obdržel jistá práva, např. fojtství a dědičný úřad rychtáře. K tomu se řadilo právo provozovat hostinec, zřídit mlýn a udržovat řemeslníky (pekaře, kováře). Němečtí osadníci zakládali charakteristické řadové (tzv. lesní záhumencové) vsi. Každý selský čtyřboký dvůr stál o samotě, oddělený od sousedních usedlostí; za každým statkem se táhl pruh polí, luk a lesů, zvané Lány, nebo označované dobovou mírou Hon- šířka 120 metrů ( vyhýbáme li se podle známého pořekadla někomu na 100 honů, budeme od dotyčného vzdáleni na dnešních 12 kilometrů). Kolonizační aktivity naverbovaných osadníků byly směřovány do jednotně plánovaných vesnic a velkoryse plánovaných měst spravovaných německým právem (magdeburské městské právo). Magdeburskému právu podléhal celý kraj, nehledě na původ osadníků a nebo původní České osídlení, jako kupříkladu bylo město Březová, staré Svitavy a pod. Kolonistům se dostalo za tyto mimořádné útrapy a strádání v době výstavby výhodného sociálního postavení (např. osvobození od daní a poplatků po prvních 12 až 20 let). Vedle hlavního osídlení probíhalo bez přerušení také osídlení Slovanské.
Novověké osídlení
Dosud první písemná zmínka o obci Muzlov pochází až z roku 1502. Obec Muzlov a Dlouhá spadala poddansky pod město Březovou, město Březová spadala pod velkostatek Svitavy a velkostatek Svitavy potom pod správu Olomouckého Arcibiskupství. Z dějin se dovídáme o špatné situaci v obci Muzlov a to hlavně v období válečném. Poprvé byla obec zcela zničena po vpádu Tatarů roku 1241. V roce 1605 a 1606 se v kraji objevila epidemie moru. Podruhé byla obec zničena roku 1618- 1648, za třicetileté války, kdy obcí Muzlov netáhla nepřátelská vojska, ale vojska Císařská, která nedodržela kázeň. Vojsko kradlo, loupilo a dopouštělo se násilností na civilním obyvatelstvu. Opakované tažení Císařských vojsk v roce 1625 zapříčinilo úplné vylidnění a zkázu obce Muzlova i Dlouhé. Následkem této války vznikla velká bída. V Březové bylo mnoho domů prázdných, protože majitelé zemřeli následkem hladu a bídy, z další části prostě obyvatelé jen utekli, aby si zachránili holý život. Dědicové tak nemohli pozůstalost převzít. Dokladem toho, že v obci Muzlov a Dlouhá byly dobří hospodáři svědčí fakt, že se z poddanství města Březové obě obce vykoupili dávno před tím, než byl Josefem II. vydán patent o zrušení nevolnictví 1. listopadu 1781. Pro svou polohu v úzkém údolí toto místo velmi trpí povodněmi řeky Svitavy, což byl zejména případ 18. května 1798, kdy v důsledku lijáku strhla řeka nejen několik domů a stodol, na Muzlově, Dlouhé i v Březové, ale také někteří lidé byly povodní pohřbeni i z domácími zvířaty. Další ránou pro obec Muzlov byla bitva tří Císařů u Slavkova roku 1805, kdy po svitavské silnici i bočních cestách procházely oddíly Rusů. Taktéž po bitvě u Slavkova v roce1805 na město Březová a okolí nečekaně zaútočila francouzská jednotka a vymohla nejen značné množství úrody, ale také nezanedbatelnou požární daň z městské pokladny. Co se dochovalo v písemnostech Georga Wolneho z roku 1846? Obec Muzlov měla 26 domů se 148 obyvateli (59 mužů a 89 žen. Muzlov náleží farnosti k Březové. Mezi obyvateli je pouze 7 sedláků, kteří se živí rolnictvím a povoznictvím, ostatní jsou chalupníci, kteří se živí denní mzdou v nedalekých papírnách a soukenictví, dále předením vlny pro svitavské soukeníky. Papírnou je myšlen provoz v České Dlouhé – Tobiáš Fetschker, firma se proslavila svým ,,vlasteneckými“ plastickým znakem se jménem výrobce. Výrobním znakem byl Filigrán ve tvaru lilie, někde se dokonce dozvíme o novém patentu tovární známky ze stříbrného drátku, který se při výrobě každého papírového listu instaloval do mezivrstvy papíru, list papíru se poté zpracoval už běžnou technolgií lisování, lisování a sušení, broušení. Tato firma pravidelně dodávala papír do Olomouce, Brna Vídně a Maďarska. Úrodná půda je celkově středního typu a je vhodná pro pěstování kukuřice a ovsa, okolní lesy jsou porostlé jedlemi, smrky a modříny. V roce 1846 proběhlo také sčítání domácího zvířectva na Muzlově a Dlouhé, kde výsledkem bylo 31 koní, 66 kusů skotu,30 ovcí, spolu s nezbytným černým a drůbežím dobytkem a nějaké kozy, jak se doslovně v historických pramenech píše. Za války Prusko-Rakouské v roce 1866, krajem táhla Pruská vojska, která navíc sebou do kraje měla přivést novinku v podobě Cholery, což není úplně tak pravda, protože dobové prameny uvádí, že cholera řádila v Litomyšli už v roce 1849, naprosté prvenství drží město Svitavy z roku 1831 . Epidemie cholery byla opět zaznamenána ve městě Svitavy v červnu 1866, s příchodem pruských vojsk, odkud se nákaza rozšířila na Moravu i do Slezka. V roce 1677 se uvádí 9 usedlých, z toho dva velcí hospodáři s polnostmi přes 61 měřic, šest středních hospodářů s výměrou 20 až 60 měřic. První světová válka v letech1914 -1918 postihla obec stejnou měrou, jako všude jinde.
Na základě přijaté Mnichovské dohody došlo 10.10.1938 k vyhnání a zatýkání obyvatel české národnostní menšiny v těchto obcích, které byly nově přiřazeny k Německé říši. Nejednalo se pouze o celé osazenstvo české menšinové školy v Muzlově, ale i o zaměstnance brněnských vodáren, kteří zde bydleli v nájmu na Angrově mlýně, pravdou je, že zde došlo k vyjímkám, kde několik rodin českého původu mohlo zůstat, protože zde vlastnili nemovitosti byť s malým hospodářstvím (Prudilovi, Weisovi-Peškovi, Ducháčkovi, Olbertovi). Poté byly zaměstnanci vodáren průběžně doplňování novými rodinami německé národnosti z oblasti přilehlých Sudet, jako například roku 1940 rodina Monhartových. I druhá světová válka zde proběhla podobně, jako všude jinde, tato obec má své padlé vojáky z obou světových válek. Muzlov je dnes zaniklá obec, která do roku 1945 náležela ke svitavskému (hřebečskému jazykovému ostrovu). Obec se rozkládala západně od Moravské Dlouhé na moravské straně historické Česko – Moravské zemské hranice. Hranici Čech a Moravy tvořilo původní řečiště Svitavy. Dosud existující katastrální území Muzlov, od roku 1949 částečně zasahující i do Čech, o rozloze 294,4 hektarů, je nyní součástí katastru města Březová nad Svitavou. V pramenech se uvádí, že v roce 1921 zde žilo ve 34 domech 196 obyvatel, z toho 4 Češi. V roce 1945 po nuceném vysídlení většiny původních německých i rakouských obyvatel až na hrstku výjimek, bylo jádro obce Muzlov v letech 1953 – 1960 z většiny zbouráno. Důvodem demolice bylo rozšíření ochranného pásma brněnského vodovodu. Demolice byla provedena i přes silný odpor předsedy Místního národního výboru (MNV), pana Prudila, který obec chránil před nesmyslnou demolicí do poslední chvíle. Z celé původní obce Muzlov zbyly po roce 1960 následující budovy: Kaple sv. Františka Xaverského, místně nazýváno jen kaple svatého Františka, česká a německá škola, rodný dům Prudilových, stodola nad českou školou, objekt kovárny čp. 29 naproti české škole, hostinec Sukýnka čp 38, vila nad stavidly v majetku vodáren města Brna čp 37, původní správní budova vodáren, německá škola čp 34, dům Dufkových čp 28, dům Strangfeldových čp 33, vila Olivových čp 35, Petrmühle, který se později nazývá firmou Beamt und Sohn čp 22, rodinný dům Weissových- Peškových čp.23 – ( v období druhé světové války zde byla poštovna). V katastrální části České Dlouhé to potom byl Angrův mlýn ve kterém žily čtyři rodiny, domek Olbertových, strážní domek (nad stavidly v Muzlově), textilní továrna fa. A. Freund – Průmstav, Weiglův mlýn zvaný Röttmühle čp 66, nová správní budova, ve které žily dvě rodiny a posledním stavením byl domek Dolečkových čp 64 . Po roce 1960 měl tento prostor Muzlova a části České Dlouhé až do svého úplného zániku mezi lety 1961 – 1978 – 20 budov, cirka padesát stálých obyvatel, žijících v šestnácti rodinách a to jak českého obyvatelstva, tak i německého obyvatelstva.
Obec Muzlov měla v letech 1945-1950 svoji samosprávu – MNV Muzlov. Výnosem Okresního národního výboru ve Svitavách z 8. února 1950 byla sloučena se sousední obcí Českou Dlouhou v jednu obec pod názvem Dlouhá, od roku 1960 byla tato nová obec součástí Březové nad Svitavou, s níž poté v letech 1976–1990 náležela k obci Brněnec.
Z důvodu stavby II. brněnského vodovodu a nového rozšiřování hygienického pásma k ochraně pramenišť padly i zbytky obce Muzlov, společně i v koncové části katastru Česká Dlouhá. Stalo se tak v letech 1961-1979. Posledními vysídlenými obyvateli z této oblasti byla rodina starousedlíků paní Marty Weissové-Peškové, stalo se tak na jaře, roku 1979. Výstavba II. brněnského vodovodu byla slavnostně zahájena v úterý 13. července 1971 položením základního kamene. Práce na stavbě počala v dubnu 1972 a 2. července 1975 byl nový přivaděč zkušebně zprovozněn. Do plného provozu byl spuštěn v červnu 1976. Od roku 1979 z celé obce Muzlov zbyly tyto stavby: Kaple sv. Františka, vila lesníka Šplíchala- (Wasserova vila) čp 37, v katastru Banín s čp 1, původní správní budova vodáren v oblasti Quellhütte, v katastru Česká Dlouhá nová správní budova vodáren. Tyto stavby zde stojí udržované dodnes.
Obec Muzlov okres Svitavy měla i své dobové názvy – Musslau, Mosolov, Muslova, Mußlau bei Zwitau
Jak byly zastoupeny jednotlivé národnosti ve svitavském okrese v roce 1910:
- německé obyvatelstvo – 27.339
- české obyvatelstvo – 767
- ostatní obyvatelstvo – 91