O obci

Osídlení českých a moravských zemí kolonisty

Hřebečsko, německy Schönhengstgau, Schönhengster land, je název zaniklého jazykového ostrova rozkládajícího se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy. Po vpádu Tatarů roku 1241 byly Morava a část severovýchodních Čech (Kladsko a přilehlá území) velmi zpustošeny a vypleněny. Obnova země byla spojena s novým jevem, zvaným ,,emfyteutickou kolonizací“, která dosáhla i do do té doby pustých podhorských oblastí. Nové osídlování, součást širšího proudu středověké kolonizace na českém území se dála hlavně přičiněním krále Přemysla Otakara II., v moravské části také zásluhou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku a v některých případech i šlechty. Většina nových kolonistů byla z jazykového/etnického hlediska Němci. Rolníci a řemeslníci byli povoláni do země především z Horních Frank, Porýní a Horní Falce, také ze Slezska. Pro každé nově založené sídliště určil zeměpán vhodného a zkušeného „lokátora“, který byl odpovědný za osídlení a další rozvoj obce. Jako odměnu za obtížný úřad obdržel jistá práva, např. fojtství a dědičný úřad rychtáře. K tomu se řadilo právo provozovat hostinec, zřídit mlýn a udržovat řemeslníky (pekaře, kováře). Němečtí osadníci zakládali charakteristické řadové (tzv. lesní záhumencové) vsi. Každý selský čtyřboký dvůr stál o samotě, oddělený od sousedních usedlostí; za každým statkem se táhl pruh polí, luk a lesů. Kolonizační aktivity naverbovaných osadníků byly směřovány do jednotně plánovaných vesnic a velkoryse plánovaných měst spravovaných německým právem (magdeburské městské právo). Kolonistům se dostalo za tyto mimořádné útrapy a strádání v době výstavby výhodného sociálního postavení (např. osvobození od daní a poplatků po prvních 12 až 20 let).

Jak byly zastoupeny jednotlivé národnosti ve svitavském okrese v roce 1910:

  • německé obyvatelstvo – 27.339
  • české obyvatelstvo – 767
  • ostatní obyvatelstvo – 91

Muzlov okres Svitavy- Musslau, Muslova, Mußlau bei Zwitau

Muzlov je zaniklá obec německých kolonistů patřící k svitavskému (hřebečskému) jazykovému ostrovu. Obec Muzlov se rozkládala západně od Moravské Dlouhé na moravské straně historické česko – moravské zemské hranice. Hranici Čech a Moravy tvořilo koryto řeky Svitavy. Dosud existující katastrální území Muzlov, od roku 1949 částečně zasahující i do Čech, o rozloze 294,4 hektarů, je nyní součástí katastru města Březová nad Svitavou. V pramenech se uvádí, že v roce 1921 zde žilo ve 46 domech 290 obyvatel. Po nuceném vysídlení původních německých obyvatel byla vesnice Muzlov vyprázdněna, až na hrstku výjimek, a v letech 1952-53″ byla obec Muzlov z většiny zbořena. Důvodem demolice bylo rozšíření ochranného pásma brněnského vodovodu. Demolice byla provedena i přes odpor předsedy Místního národního výboru (MNV), pana Prudila, který obec chránil před demolicí do poslední chvíle. Z celé původní obce Muzlov zbyly po roce 1953 následující budovy: Kaple sv. Františka Xaverského, česká a německá škola, rodný dům Prudilových, stodola nad českou školou, objekt kovárny naproti české škole, hostinec Sukýnka, vila nad stavidly v majetku vodáren města Brna, původní správní budova vodáren, Angrův mlýn ve kterém žily čtyři rodiny, domek Otto Strangfelda (později rodina Dufkových), domek Olbertových, vedle německé školy vila Olivových, domek Dolečkových, strážní domek (nad stavidly v Muzlově), textilní továrna fa. Freund – Průmstav, správní budova, nazývaná Beamt, Weiglův mlýn zvaný Röttmühle, nová správní budova, ve které žily dvě rodiny, rodinný dům Weissových- Peškových. Po roce 1954 měla obec Muzlov až do svého zániku 20 budov, padesát stálých obyvatel, žijících v šestnácti rodinách a to jak českého obyvatelstva, tak i německého obyvatelstva.

Obec Muzlov měla od v letech 1945-1950 svoji samosprávu – MNV Muzlov. Výnosem Okresního národního výboru ve Svitavách z 8. února 1950 byla sloučena se sousední obcí Českou Dlouhou v jednu obec pod názvem Dlouhá, od roku 1960 byla tato nová obec součástí Březové nad Svitavou, s níž poté v letech 1976–1990 náležela k obci Brněnec.

Z důvodu stavby II. brněnského vodovodu a nového rozšiřování hygienického pásma k ochraně pramenišť padl i zbytek obce Muzlov. Stalo se tak v letech 1976-1978. Posledními vysídlenými obyvateli z obce Muzlov byla původní rodina starousedlíků paní Marty Weissové-Peškové. Stalo se tak na jaře, roku 1979. Výstavba II. brněnského vodovodu byla slavnostně zahájena v červenci 1971 položením základního kamene. Práce na stavbě začala v dubnu 1972 a 2. července 1975 byl nový přivaděč zprovozněn. Do plného provozu byl spuštěn v červnu 1976. Od roku 1978 z celé obce zbyly tyto stavby: Kaple sv. Františka Xaverského, vila lesníka Šplíchala, stará správní budova vodáren v oblasti Quelle a nová správní budova vodáren na hranici katastru Dlouhá a Muzlov. Tyto stavby zde stojí dodnes.