Chráněné rostliny v katastru Muzlov – Banín
Vážení přátelé, chtěl bych všechny milovníky naší přírody upozornit na skutečnost, že chráněné rostliny nelze odebírat z volné přírody a přesazovat je do jiného prostředí, protože právě tyto malé kolonie chráněných a velmi ohrožených květin a orchideí rostou v místech, kde mají pro svoji existenci ideální klimatické podmínky ke svému životu, nejedná se pouze o Ph a složení půdy, složení okolní zeleně, nadmořskou výšku, průměrnou roční teplotu, vlhkost prostředí, vlhkost vzduchu, sklon a úhel terénu proti slunci, souhrn ročních srážek a mnoho dalších aspektů, které nelze nijakým způsobem v domácím prostředí nahradit. Lze naopak říci, že každý takový pokus vede k úhynu rostliny, která je pro danou kolonii velmi důležitá. Takový zásah může vést i k nevratnému poškozené tohoto ekosystému, či likvidaci kolonie vzácných druhů rostlinstva. Odborníci tvrdí, že takové odejmutí květu Střevíčníku vede k tomu, že rostlina po dalších 16 let nevykvete, nebo přímo uhyne.
Děkuji Vám všem za laskavé pochopení, s přáním všeho dobrého M.Vítkovič
Cypripedium calceolus L. – střevíčník pantoflíček
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Status: VU, §S, EU – NATURA 2000, BERN, CITES
Geofyt, který kvete v květnu a červnu
Popis: Poměrně vysoká rostlina, dorůstající až 60 cm, s plazivým podzemním oddenkem. Listy jsou široce vejčité až podlouhle kopinaté, na konci špičaté, s nápadnou souběžnou žilnatinou, živě zelené, na bázi objímající stonek. Květy jsou velké, nápadné, tvořené žlutým, „střevíčkovitým“ pyskem a čtyřmi hnědočervenými, vzácně i žlutavými, lupenitými, okvětními lístky. Plodem je tobolka.
Rozšíření: Rostlina s kontinentálním rozšířením, západní hranice souvislého výskytu probíhá Francií a Německem, východní hranice se nachází ve střední Asii. Na jihu zasahuje do submediteránních oblastí, na severu do jižní Skandinávie.
V ČR se vyskytuje především v termofytiku a mezofytiku s přesahem do oreofytika. Roztroušeně se vyskytuje po celém území, chybí pouze v západních Čechách a částečně také na severní Moravě.
Ekologie: Roste na neutrálních nebo zásaditých půdách, většinou na vápnitém podloží (kalcifyt), částečně vlhkých substrátech. Střevíčníku vyhovuje částečné zastínění (heliosciofyt) a proto často roste v bylinném patře světlých lesů. Zpočátku se vyživuje mykotrofně, poté co mu narostou listy, přechází na klasický autotrofní způsob výživy.
Význam: Jediný přirozeně se vyskytující zástupce rodu Cypripedium ve střední Evropě. Typický příklad deštníkového druhu, jehož význam a ochrana je díky své nesporné nápadnosti a dekorativnosti přeceňována. Počet míst, na kterých střevíčník roste je poměrně vysoký (udává se 70–80 lokalit) a jsou rozmístěny po celém území republiky. Díky jeho výskytu na dané lokalitě je však územně chráněna řada méně nápadných nebo esteticky výrazných druhů.
Ohrožení a ochrana: Střevíčník je ohrožen především intenzivním lesním hospodářstvím, eutrofizací prostředí či právě svou nápadností, která láká turisty a zahrádkáře k trhání stonků a vyrývání podzemních hlíz. Druh je na naprosté většině lokalit územně chráněn. Početnost populací i jedinců je dlouhodobě monitorována a probíhá také laboratorní kultivace. Druh je chráněn zákonem, je zahrnut v červeném seznamu cévnatých rostlin a je uveden také v celé řadě úmluv o ochraně organismů.
Cephalanthera damasonium (Mill.) Druce – okrotice bílá
Syn.: Cephalanthera alba (Crantz) Simonk., Cephalanthera latifolia Janch., Cephalanthera grandiflora Gray, Cephalanthera lonchophylla (L.) Mansf., Cephalanthera pallens Rich.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Geofyt, kvetoucí od května do července.
Status: NT, §O, CITES
Popis: Lysá, 15–60 cm vysoká rostlina s krátkým plazivým oddenkem. Listy jsou vejčité či oválné, na konci oblé, lesklé, tmavě zelené, na stonku postavené střídavě. Květenství jsou řídká, tvořená přibližně 5–20 květy. Listeny jsou protáhle vejčité, dlouze zašpičatělé, směrem vzhůru se postupně zmenšují. Květy jsou krémově bílé, vzácně nažloutlé, bez ostruhy. Spodní okvětní lístek má na bázi žlutou skvrnu. Plodem je tobolka.
Možná záměna: Velmi podobným druhem je okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Tu lze od okrotice bílé odlišit podle většího počtu lodyžních listů (obvykle 7 a více), které jsou mnohem delší než širší (alespoň 5×), a čistě bílých květů.
Rozšíření: Evropský druh, jehož těžiště leží především v mírném pásmu. Roste od Anglie po oblasti v okolí Černého moře, dále pak také v Turecku, na Kavkaze a Íránu. Na jih zasahuje do Středomoří, na sever do jižní Skandinávie.
V ČR se okrotice bílá vyskytuje roztroušeně v termofytiku a teplejším mezofytiku. Poměrně hojná je na střední, jihovýchodní a jižní Moravě. V Čechách roste např. v Českém Středohoří, v okolí Džbánu, ve středním Polabí, v podhůří Šumavy, Krušných či Orlických hor.
Ekologie: Stínomilný druh, rostoucí v teplejších listnatých (především v doubravách) či smíšených lesích (v květnatých bučinách) a také v hustších křovinách. Na vlhčích, obvykle mírně zásaditých půdách, často bohatých na vápník. Je diagnostickým druhem květnatých vápnomilných bučin svazu Sorbo-Fagion sylvaticae.
Význam: Nápadná a dekorativní rostlina našich lesů, tzv. deštníkový druh. Jeden ze tří zástupců rodu okrotice v ČR.
Ohrožení a ochrana: Okrotice bílá je ohrožena především změnou lesního hospodaření a přeměnou listnatých lesů na jehličnaté monokultury. Na místech, kde nachází vhodné podmínky je lokálně hojnějším druhem. Mnoho populací je poměrně hojných a stabilních. Požívá zákonnou ochranu a je také zařazena seznam mezinárodní úmluvy o ohrožených druzích CITES.
EPIPACTIS HELLEBORINE (L.) Crantz – kruštík širolistý / kruštík širokolistý
Syn.: Serapias helleborine L., Epipactis latifolia (L.) All., Helleborine latifolia Druce
Česká jména: žežhulka širokolistá (Presl 1819, Opiz 1852, Sloboda 1852), kruštík širolistý (Čelakovský 1879, Dostál 1989)
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Geograficky nejrozšířenější druh kruštíku, vyskytuje se téměř v celé Evropě, severní Africe, na východ postupuje přes Malou a Střední Asii do Himálaje, Číny a Japonska, zdomácněl dokonce i v Severní Americe.
Ekologie: Náš nejhojnější druh kruštíku, zároveň jeden z našich nejběžnějších vstavačů vůbec. Nejčastěji se s ním možno setkat ve světlých lesích, lesních lemech, ale i podél cest, tedy na druhotných stanovištích. Dospělé rostliny jsou jen středně mykotrofní. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–100 cm vysoká. Lodyha je přímá, listy jsou podlouhle kopinaté až široce vejčité, zelené s výraznou žilnatinou. Květenství je až 40 cm dlouhé, květy jsou nicí nebo odstálé, zelenavé nebo i nachově naběhlé. Plodem je tobolka. Je to velice variabilní druh, poznání jeho poddruhů a forem rozhodně není u konce.
Ohrožení a ochrana: Kruštík širolistý je řazen ke vzácnějším taxonům naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4), mezinárodně je také chráněn úmluvou CITES.
ORTHILIA SECUNDA Rafin. – hruštice jednostranná / hruštica jednostranná
Syn.: Actinocyclus secundus (L.) Klotzsch, Ramischia secunda (L.) Garcke, Pyrola secunda L.
Česká jména: hruštička odvislá (Presl 1819), ramiška jednostranněkvětá (Opiz 1852), hruštice odvislá (Sloboda 1852), hruštička jednostranná (Čelakovský 1879, Polívka 1912), hruštice jednostranná (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: hrušník jednostranný (Reuss 1853), hruštica jednostranná (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Roste téměř v celé Evropě, směrem na východ výskyt pokračuje souvisle přes Ural až na Kamčatku a do Japonska. Izolovaně se vyskytuje i v horách Střední Asie a na Kavkaze. V Severní Americe roste od Aljašky až po Guatemalu. U nás na celém území roztroušený až hojný druh, pouze v teplejších oblastech je výskyt řidší.
Ekologie: Roste ve světlých jehličnatých (bory) a listnatých lesích a na jejich okrajích. Daří se mu jak na humusem bohatých, tak i na kamenitých půdách, mohou být kyselé i bazické.
Popis: Vytrvalá bylina s 15–20 cm vysokou vystoupavou lysou lodyhou. Listy jsou seskupeny v dolní polovině lodyhy, jsou dlouze řapíkaté, světle zelené a kožovité. Čepel je vejčitá až eliptická, na okraji drobně vroubkovaná a na vrcholu zašpičatělá. Na lodyze vyrůstá 2–5 šupin. Květenstvím je 15 až 25květý hrozen. Kališní lístky trojúhelníkovité, brvité, 0,7–1,2 mm dlouhé. Korunní lístky zelenobílé, vejčité, 4–6 mm dlouhé. Plodem je tobolka. Kvete od června do července.
Ohrožení a ochrana: Hruštice jednostranná je řazena mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
PYROLA CHLORANTHA Sw. – hruštička zelenokvětá / hruštička zelená
Syn: Pyrola virens Schreb. in Schweigg. et Koerte
Česká jména: hruštička (Huber 1596, Presl 1846), hruštička zelenokvětá (Kubát 2002)
Čeleď: Ericaceae Juss. – vřesovcovité
Rozšíření: Druh roste v Evropě od severovýchodního Španělska po Ural, na sever dosahuje ve Skandinávii 70° severní šířky a ve východní Evropě 55° až 60° severní šířky. V jižní Evropě jsou izolované lokality na Balkánském poloostrově. Dále izolovaně zasahuje na Krym a Kavkaz. V Asii roste pouze v jižní části západní Sibiře a na východ až po horní Jenisej a Angaru. Dále pak USA a Kanada. U nás se vyskytuje na většině území roztroušeně, v termofytiku vzácně a v horách chybí. Těžiště výskytu je v suprakolinním stupni.
Ekologie: Roste v suchých a světlých lesích, zejména v borových doubravách a borech na písčitých, ale i vápnitých půdách. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá 10–25 cm vysoká bylina s přímou, křídlatě hranatou lodyhou s listy v přízemní růžici. Listy jsou tmavozelené, kožovité, okrouhlé, na vrcholu zaokrouhlené až slabě vykrojené a na okrajích vroubkované. V květenství je nejčastěji 3–10 žlutozelených květů. Kališní cípy jsou okrouhle trojúhelníkovité až trojúhelníkovitě srdčité, stejně dlouhé jako široké, maximálně 2 mm dlouhé. Čnělka je 6–7 mm dlouhá, silně zakřivená, z květu značně vyniklá. Plodem je kulovitá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Hruštička zelenokvětá je Červeným seznamem řazena mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1t). Na Slovensku je z hlediska ohrožení zařazena k potenciálně zranitelným druhům a je zde chráněna i zákonem (NT/§).
KNAUTIA DRYMEJA Heuff. – chrastavec křovištní / chrastavec kroviskový
Syn.: Anisodens longifolius Dulac, Anisodens sylvaticus Dulac, Asterocephalus sylvatica Raf., Knautia brandzae Porc., Knautia carpophylax Jord., Knautia cuspidata Jord., Knautia drymeia Heuff., Knautia ovatifolia G. Don, Knautia pannonica Heuff., Knautia puberula Jord., Knautia silvatica A. Kern., Knautia subcanescens Fisch., Knautia sylvatica Duby, Trichera carpophylax Nyman, Trichera cuspidata Nyman, Trichera dipsacifolia Nyman, Trichera drymeia Nyman, Trichera lancifolia Fuss, Trichera ovatifolia Roem. et Schult., Trichera pannonica Nyman, Trichera puberula Nyman, Trichera subcanescens Nyman, Trichera sylvatica Schrad. ex Roem. et Schult., Trichera transsilvanica Schur ex Nyman
Česká jména: chrastavec křovištní (Kubát 2002)
Slovenská jména: chrastavec kroviskový (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité; Dipsacaceae Juss. – štětkovité
Rozšíření: Vyskytuje se ve střední a jihovýchodní Evropě, od Bulharska a jihozápadního Rumunska po Slovinsko, západní Maďarsko a Rakousko, na sever proniká až na Slovensko a do České republiky a nepatrně přesahuje až do Saska. V areálu tvoří několik poddruhů, do střední Evropy zasahuje pouze nominátní Knautia drymeja subsp. drymeja. V ČR roste v pruhu na východním okraji českého masivu od jihozápadní po střední Moravu, velmi omezeně proniká v Moravské bráně do Karpat, do Čech navazuje v údolí Želivky a Sázavy a ve východních Čechách, nejdále na severozápad se vyskytuje v Českém středohoří a v údolí Labe pod Děčínem. Na Slovensku je znám pouze z Malých Karpat.
Ekologie: Lesní okraje a světliny, na různých, spíše živnějších podkladech; preferuje polostinná stanoviště.
Popis: Vytrvalá bylina s přízemní růžicí; květonosné lodyhy vyrůstají z paždí listů a jsou většinou na bázi obloukovitě vystoupavé, (30–)50–80(–100) cm vysoké, dole chlupaté. Listy jsou vstřícné, celistvé, vejčité až eliptické, (8–)10–18(–30) cm dlouhé a (3,5–)4–6,5(–9,5) cm široké, na okraji vroubkované nebo pilovité, na vrcholu zašpičatělé. Květy jsou sdruženy ve strboulovitá, 1,5–2(–3) cm široká květenství podepřená listeny; listeny jsou čárkovitě kopinaté, (0,8–)1–1,5 cm dlouhé; čtyřčetné květy mají (8–)10–14cípý kalich, nálevkovitou až trubkovitou, červenofialovou korunu, 4 tyčinky a srostlé gyneceum pouze s jedinou čnělkou, semeník je spodní. Plody jsou nažky.
Záměny: Od všech ostatních našich druhů chrastavců s růžovými nebo fialovými květy (Knautia arvensis, Knautia maxima) se odlišuje jiným typem větvení. U dvou výše jmenovaných druhů prorůstá květonosná lodyha ze středu listové růžice, zatímco u druhu K. drymeja se zakládá v přízemní růžici v paždí listů a vzrostný vrchol růžice zůstává sterilní. Nejvíce záměn vzniká s chrastavcem lesním (K. maxima), který má listy celistvé – je tedy nezbytné prohlédnout uspořádání přízemní růžice. Knautia drymeja a K. maxima se v ČR zřejmě nikde nesetkávají na společné lokalitě. Typické (nezkřížené) rostliny chrastavce rolního (K. arvensis) mívají kromě toho zpeřené listy; celistvé listy, ale současně květy jiného barevného odstínu (totiž špinavě fialové nebo nažloutlé) má docela častý kříženec Knautia ×posoniensis, který povstal hybridizací s druhem K. kitaibelii a mnohde se vyskytuje i mimo společnou přítomnost obou rodičů.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako druh vyžadující pozornost (C4a), na Slovensku jako potenciálně ohrožený (NT).
Poznámka: Chrastavce se dosti ochotně kříží; nejinak se chová i tento druh. V přírodě – v ČR zejména na jihozápadní a střední Moravě, např. v okolí Brna – se lze setkat s kříženci tohoto druhu s chrastavcem rolním (Knautia arvensis). Kříženci mívají alespoň nejvyšší listy členěné, ale zachovávají si větvení jako chrastavec křovištní.
Anemone sylvestris – sasanka lesní
Syn.: Anemone hirsuta Gilib., Anemone alba Juss., Anemone ochotensis Fischer sensu Schur, Oriba sylvestris (L.) Opiz
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Status: C3, §3
Popis: 15 až 40 cm vysoké rostliny se silným oddenkem a obvykle 1 jednokvětou lodyhou. Přízemní růžice listů je za květu vyvinutá, listy jsou dlouze řapíkaté, hnědě pochvaté. Řapíky listů jsou hustě pokryté bílými chlupy. Čepel je obvykle širší než dlouhá, dlanitě zpeřená, tří až pětičetná. Listeny, vyrůstající v trojčetném přeslenu na lodyze, jsou krátce řapíkaté, podobné přízemním listům. Květ je nápadný, velký, okvětní lístky jsou bílé, zevnějšku mnohdy nafialovělé. Plodem je krátce zobánkatá, hustě chlupatá nažka.
Možná záměna: V ČR je téměř nemožné zaměnit sasanku lesní za nějaký jiný druh: sasanka hajní (Anemone nemorosa) je výrazně drobnější a už na první pohled méně chlupatá, sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) se liší žlutými květy a sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora) je morfologicky zcela odlišným druhem s naprosto jiným ekologickým optimem.
Rozšíření: Druh s těžištěm rozšíření ve střední a východní Evropě. Areál končí na západě přibližně ve střední Francii, na východě pokračuje až do střední Asie.
V České republice se sasanka lesní vyskytuje roztroušeně až vzácně téměř v celém termofytiku a teplejším mezofytiku. Vzácně vystupuje až do podhůří, kde roste pouze na slunných jižně orientovaných svazích.
Ekologie: Jde o druh slunných, xerotermních či subxerotermních trávníků, lesních okrajů, světlejších listnatých lesů či lesostepních strání a starých sadů. Roste na kamenitých, obvykle vápenatých, suchých půdách s dostatkem světla. Je diagnostickým druhem teplomilných lemových společenstev svazu Geranion sanguinei.
Hemikryptofyt kvetoucí v květnu až červnu.
Ohrožení a ochrana: Druh je ohrožen především změnou lučního hospodářství (především ukončením pastvy a následným zarůstáním biotopů křovinami). Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně nápadný a dekorativní druh je tato sasanka ohrožena také sběrem a přesazováním do zahrad. Druh je v Červeném seznamu cévnatých rostlin veden v kategorii ohrožený a ve stejné kategorii je chráněn zákonem, proto je jeho sběr ve volné přírodě nelegální a protizákonný!
Význam: Dekorativní a okrasná, často pěstovaná rostlina.