Komentáře k projektu zásobování vodou město Brno – z roku 1897
Komentáře k projektu zásobování vodou město Brno z oblasti severně od města Letovice.
Zpracoval. Dr. Emil Tictzc
Výtah z dokumentu a překlad provedl: Milan Vítkovič
23. února 1897 mi pan Burg-Hart, ředitel plánování rozvoje města Brna, poskytl náhled do základního projektu, který odkazoval na dodávku vody pro město Brno od stavební společnosti Carl Freiherr Von Schwarz, který byl zpracován (v zastoupení inženýrem Baronem Juliem von Schwarzem). Zároveň jsem obdržel kopii geologické zprávy o tomto projektu od profesora A. Makowského.
Bylo mi oznámeno, že brzy bude prezentace k předložení geologické studie s prohlášením o podání uvedeného projektu.
Zde je část mého oznámení.
Předkládám předem následující poznatky, že nynější zásobování města Brna černou vodou, je závislé na vodovodním potrubí a surové říční vodě v blízkosti Brna. Jedná se o řeku Svratku ze které je čerpáno pro potřebu města. Jde o oblast Schreibware (Pisárky). Podle informací, které jsem obdržel, by toto dílo dokázalo denně dodat 12.000 m3vody. Dodávka vody je přesto nedostatečná pro zvýšenou spotřebu města. Tato černá voda čistě z hygienického hlediska je shledána nepřípustnou, také to odpovídá její kvalitě. Nynější požadavky kladené na kvalitu si nepřejí míchání vody.
Některé menší vodovody, které slouží velmi omezeně místním potřebám, jako je vodovod Kartouzy a Cimpl, sem stěží přijdou v úvahu. Podle jednoho prohlášení dodává vodovod v Kartouzích společnosti Makowsky denní dodávku 100 000 l vody. Cimpelský vodovod pouze 23 000 l vody. To jsou hodnoty pro město. Jeden návrh z Brna myslel na hluboké vrtání poblíž města, které je na vodě, ale výsledek takového pokusu vypadal velmi nejistě. Další návrh chce zdroj vody vést z Punkvy v Blansku, z Ráječku u Adamova. Tyto mocné prameny nejsou nic jiného, než znovuobjevení potoků po úseku podzemního běhu, což se z hygienického hlediska nedoporučuje.
Návrh podal i profesor A. Makowsky s tím, že stačí zdroje v oblasti od Březové nad Svitavou po Brno. A. Makowsky spolupracoval s tehdejším státním inženýrem a současným profesorem panem Adolfem Friedrichem. Byla zde řešena hydrotechnická a finanční stránka s vypracováním souvisejícího projektu. Totéž je zmíněno ve zvláštním „memorandu o konečném řešení problémů s pitnou vodou v Brně“. (Brünn – roku 1890). Nesmíme bez dalšího vyhodnocení přejít přes obsah této práce, protože je to první prezentace, která je míněna vážně.
Zdroje zmíněné v tomto projektu patří do oblasti z velké části obsazené útvary horního křídového masivu. Rozkládají se severně od Brna na obou stranách moravsko-české hranice. Leží v údolí řeky Svitavy a jsou vzdálené 56 až 62,5 km od Brna. V poslední době se objevily návrhy, jak uspokojit spotřebu vody moravského hlavního města, ať už přímo nebo nepřímo.
Ze zdrojů popsaných ve zmíněném memorandu, takzvaný Mühlquelle (mlýnský pramen), který je nejblíže k městu Brnu. Pramen vyvěrá na svazích Grundberg (louka mezi Mor. Chrastovou a Půlpecnem) a vlévá se do Chrastovského potoka. Patří sem i přítok řeky Svitavy. Teplota pramene byla naměřena na 8 °C a výstup tvoří mlýnský rybník, který je ve směru od Moravské Chrastové zarostlý rákosím. Pozorování, které zde geologové prováděli, prokazují, že oblast byla vždy vodonosná. V nedaleké Moravské Chrastové se vyskytuje odkrytá břidlice, v jejíž bezprostřední blízkosti je i zdrojový výstup pramenů.
Dále na sever a stále na východní straně řeky Svitavy jsou zdroje umístěny pod vlakovým nádražím v Březové nad Svitavou, které jsou navzájem od sebe odděleny. Prameny pod jezem potom tečou přímo do řeky Svitavy. Uvedených zdrojů je zde nalezeno sedm. Vodní přítok pomáhá svou energií pohánět spřádací stroje v Brněnci. Všechny tyto prameny, které jsou na jižním konci březovského nádraží se otáčí směrem k řece. Prameny mají teplotu 8 – 4 až 8 – 6 °C. Skála, ze které voda vystupuje, je zaznamenána v plánech, místy, jako sutiny, nebo trosky.
Trochu dále na sever a již na druhé straně západního břehu řeky Svitavy jsou další prameny. Jsou již na českém území. Prameny vyvěrají ze štěrbin křídové pánve, těsně vedle sebe, v místech severně od mlýna na Podlesí (Spálený mlýn) a trochu jiho-jihozápadně od Zářečí. Kolonie několika pramenů, takzvaný Zářečí 1- Hinterwasser1 (dnes Sulkovy prameny). Prameny, které okamžitě tvoří mohutný proud, připomínající náhlé protržení pramenů, které si pamatuji v krasových oblastech. Teploty této vody byly naměřeny na 8 – 7 až 9,4 °C, což je trochu víc než ostatní zdroje v této oblasti.
Dále jsou zde velmi bohaté zdroje, které vyvěrají na Petrově mlýně v Dlouhé (Petermühle im Wiesen) severně od Březové, kde se vynořují z úpatí hory, nad níž je Císařská silnice z Březové směrem na Svitavy. I tyto zdroje pocházejí z hlubších vrstev podzemí.
Prameny na Muzlově, které jsou na západním břehu řeky Svitavy, poblíž malé kolonie Voděnka – Vodní chaloupky (Quellhütten), vystupující z trhlin skály, tvoří nemalou část a mají teplotu 8 – 4 °C. Nadmořská výška tohoto místa, od výšky Brna představuje nejvzdálenější a zároveň nejvyšší z dotyčných zdrojových bodů, je přibližně +390 m.
Nad obcí Muzlov se nalézá město Svitavy, hojné zdroje zde již nejsou k dispozici. Všechny další zmíněné zdroje samy nedodávají vodu v potřebném množství, což v průměru činí minimálně 60 000 m3 na den, ale jsou také kvalitní, respektive vynikající.
Jak řekl profesor Makowsky, nadmořská výška Březové by byla dobrým zdrojem, i s ohledem na čistotu vody. Čerpání a čištění pitné vody pro město Brno není v tomto případě nutné, je zde předpoklad gravitačního vodovodu. Na tuto velkou vzdálenost od Brna zde vzniknou pouze náklady spojeny se stavbou vodovodu.
Podle Makowského: v minulé době nebylo nutné uvažovat o všech zmíněných zdrojích, protože by zdroje na vlakovém nádraží v Březové stačily k požadovanému účelu. Tyto zdroje dávají 126 – 167 litrů za sekundu, zatímco dnes je minimální spotřeba pitné vody pro Brno vypočtena na 373 1 za vteřinu, což odpovídá dennímu množství kolem 32.227 m3, na 100 000 obyvatel, to by potom bylo 32 litrů na hlavu a den. Makowského návrhy nebyly provedeny. Vždy nějakou dobu trvá, než komunita přijme plán, který jde ve svých finančních požadavcích daleko nad rámec toho, co bylo původně považováno za ekonomické a snadno přípustné. Objevily se obavy s využíváním březovských pramenů a také problémy s vodním zákonem, což může být i nadále implikováno okolností, že oblast Březové leží na Českomoravské Hranici, kde hranice země je v tomto případě překročena. Proto v některých dalších jednáních by bylo zapotřebí konsensu různých vládních orgánů. Bylo by tedy třeba vyslechnout různá stanoviska úředních orgánů. Výslovně zdůrazňuji, že tímto tvrzením v žádném případě nedávám rozsudek o důvodnosti možných obav z vodního práva proti navrhovanému s nárokováním zdrojů v Březové. Právní potíže jsou mnohdy o to menší kvůli skutečnosti bezpodmínečného ospravedlnění určitých výhrad, než jejich pouhé vznesení. Nelze se dosti dobře proti tomuto zajistit.
Odmítnutím projektu Makowského však nebyla vyřešena otázka brněnského vodovodu.
Objevili jsme se ve stejné situaci, jako před dvěma lety. Nový projekt je založen na předchozích jednáních, který pan baron Julius Von Schwarz zpracoval, a který byl znovu zaslán 23. března 1896 obci Brno. Právě tento projekt mi byl předložen ke kontrole v předchozím roce. V jistém smyslu to koresponduje s návrhem prof. Makowského. To je projekt, který se týká výstavby gravitačního vodovodu v této oblasti. Původně to byly zdroje v oblasti Drahanské vrchoviny, kde by bylo k dispozici potřebné množství podzemní vody. K získávání této podzemní vody byla původně zamýšlena ražba delších tunelových systémů do hory v obcích Vlkov a Lazinov (u Letovic – dnes v oblasti křetínské přehrady) případně by měly být vytvořeny i další body západně od řeky Svitavy.
Komentáře k projektu dodávky vody pro město Brno.
Plánuje se vyražení chodby ve skále. V chodbě by byly v určitých intervalech odbočky se studnami, které by byly napojeny na hlavní potrubí. Vytvořily by se tím studny a z nich bychom těžili vodu sáním. Přívod vody do městských domů, a také do vyšších pater se povoluje. Nádrže nad Brnem budou ve výšce 280 m, navrženy jsou ve výšce 260 m. Voda by měla být tedy ve výšce města Letovic. Problém lze řešit vyrovnávacím vodojemem. Z bezpečnostních důvodů a vývoje projektu byla hodnota opravena na pouhých 380 metrů, i když by to bylo hezké, tak ve skutečnosti by to bylo v nadmořských výškách téměř 400 metrů. Linka z Letovic k nádrží nad Brnem má podle projektu sklon 120 až 140 metrů a tento sklon by se táhl na vzdálenost asi 50 km celé linky.
Výhoda těchto návrhů byla rozdělena na dvě hlavní okolnosti. Přívod vody by byl výš, než jsou prameny u železniční stanice v Březové. Pokud jde o dno údolí, které je rozděleno řekou Svitavou, jsou po okrajích rozvíjejících se zdrojů a prameniště diagonálně napříč podle velké mapy Brněnce (měřítko 1:25 000) z vojensko-geografického ústavu, kde nalezneme nadmořskou výšku 366 metrů, což s další větší vzdáleností jsou pochybné zdroje pro Brno s nižším sklonem pro vyústění potrubí. Dále by to vypadalo, jako v dobách minulých.
Následně 9. července 1896 vyjednával prof. Makowsky o provizi týkající se tohoto projektu. Při této příležitosti profesor Makowsky v krátkém geologickém proslovu přednesl o výsledcích průzkumu ve Vlkově severně od Letovic. Zde byly zahájeny určité experimentální práce, které byly považovány za nutné, což zjevně poskytlo tak příznivý výsledek, že zbývá velmi málo k dokončení plánovaných prací na této lokalitě s množství vody 6000 – 7000 m3 na den.
4. března 1897 Dr. Ritter Von Wies, starosta města Brna je nyní na mojí straně. Dříve podaná žádost, která byla nyní stručně nastíněna a z geologického hlediska je přátelsky přijata. Starosta města Dr Ritter Von Wies této žádosti ochotně vyhoví.