regulace řeky Svitavy
Z novin Hraniční pošta ze dne 16. srpna 1902: z Hřebečska.
Regulace řeky Svitavy
Za účelem objasnění různých druhů odpadních vod, kterými je řeka Svitava kontaminována, můžeme zaujmout dvojí přístup k čistění. Problém může být řešen chemicky nebo mechanicky. Vzhledem k tomu, že barvicí práce s indigem ve Svitavách jsou velmi využívány, doporučuje se čisticí systém Ferrozone, vyhrál systém čištění v indigové vaně. Tento proces je patentem univerzitního profesora Dr. Maxe. Höniga z Brna. Ročně by to městu přineslo zisk nejméně
8.000 korun, což znamená, že investiční kapitál by uhradil celkem dobrý úrok.
Jako druhou metodu čištění lze provést za použití neutrálního iontu s použítím vápna. Množství vápna, které by přicházelo v úvahu, by bylo zanedbatelné a související náklady by nebyly nic ve srovnání s výhodami. Hlavní věcí je oxidace, důkladné míchání a časté pohybovaní vody s přísadami přidanými k čištění.
Třetí proces čištění lze vyrobit velmi levně mechanickými prostředky, filtrací. Na místě číslo 1. Čtyřicet Lánů (něm. Vierzighuben) se nachází lom, který je hlubší než řeka Svitava v Nádražní ulici ve Svitavách. Příslušné výškové uzly lze vidět v plánu města vypracovaném inženýrem Bieberlem. Odtok vody by mohl probíhat přes Holubí ulici (Taubengasse), takže celý systém čištění by byl extrémně levný.
Obec Čtyčicet Lánů-Vierzighuben a Hradec nad Svitavou- Greifendorf naléhavě potřebují regulaci řeky Svitavy. Město Svitavy velmi brzy plánují stavbu jatek a bez adekvátní čističky odpadních vod by byl proud řeky ještě více znečištěn.
Proti úhradě nákladů lze vznést námitku v důsledku regulace toku, že Svitava se nachází na relevantní trase divokého potoka, a proto by náklady musel hradit státní výbor. Taková námitka by však nebyla správná, protože za znečištění vody nebyl odpovědný stát, ale výrobci ve Svitavách.
Je otázkou, zda znečištění bude představovat riziko i pro plánovaný brněnský vodovod. Voda se dostává k pramenům v Muzlově a prameništi- Quellhütten pod úhlem 45 stupňů, a to včetně pramenů z Radiměře-Rotmühl a Vendolí-Stangendorf. Z toho lze usoudit, že jakákoli prosakující voda ze Svitavy nedosahuje ke zdrojům brněnského akvaduktu. V Letovicích- Lettowitz jsou nepropustné vrstvy písku, je nepravděpodobné, že by měly jakýkoli vliv na tok podzemní vody. Naproti tomu mezi prameny v Muzlově- Mußlau a prameniště- Quellhütten, dále mezi prameny v Radiměři- Rotmühlu a Vendolí- Stangendorfu, vědecký výzkum prokázal jasné spojení všech těchto pramenů.
Zatímco v Radiměři- Rotmühlu působila Svitavská vodohospodářská komise, setkali se zde zástupci brněnského vodovodu a pokusili se drze o formální protest magistrátu města Brna, směrem proti zásobování města Svitav vodou z prameniště v Radiměři- Rotmühle. Zápis měl být zaznamenán do oficiálního protokolu, což jim nebylo na místě povoleno. Později tento zbytečný protest podali politické autoritě. Jelikož by však město Svitavy- Zwittau spotřebovalo jen malé množství vody, plánovaný brněnský vodovod by nebyl ani v nejmenším nijak poškozen.
Pokud někdo rekapituluje hlavní body, dospěje k přesvědčení, že svitavská regulace by v žádném případě nezatěžovala finance města tak, jak se dnes někteří domnívají. Pokud bude práce zahájena, nedojde k žádnému narušení provozu továrny. A pokud by strojovna některé továrny měla na několik dní skutečně zůstat v klidu, neznamenalo by to nic ve srovnání s blahobytem dvou místních sborů. Kdy orgány nakonec přijmou vážná opatření k odstranění tohoto problému? Jak dlouho by se měla hrát odvážná hra s oprávněnými nároky tolika daňových úřadů? Nebudeme odpočívat, dokud nebude konečně stanoven řád.